• Úvod

    Mapa jako specifický zdroj informací bývá označována za zásadní nástroj geografické komunikace, přičemž její popularita a míra využití neustále narůstá, a to mimo jiné kvůli všeobecné preferenci grafické vizualizace informací před jejich textovou podobou. S ohledem na četnost užití map pak nabývá na významu i výuka práce s mapou – rozvoj mapových dovedností. Již v rámci vzdělávání na základní a střední škole tak je nutné, aby byli připravováni zdatní uživatelé i tvůrci (alespoň na elementární úrovni) map, tj. jedinci s dostatečně rozvinutými mapovými dovednostmi. S ohledem na rozvoj společnosti a nezbytnou proměnu vzdělávání je nezbytné v kontextu rozvoje mapových dovedností akcentovat kognitivně náročnější dovednosti práce s mapou. Přičemž tento rozvoj může probíhat jak v geografii, tak i v jiných oborech.

    Práce s mapou

    Operace souhrnně označované jako práce s mapou zahrnují znalost map (základních kartografických konceptů) a užití mapových dovedností. Tyto dovednosti pak lze dále členit na dovednosti spojené s užitím mapy a s tvorbou mapy. Dovednosti užití mapy pak sestávají ze čtení, analýzy a interpretaci mapy. Jednotlivé kategorie výstižně popisuje Wiegand (2006, 111): Čtení mapy je charakterizováno jako prosté získání informací z mapy. V průběhu čtení uživatel identifikuje objekty na mapě a pojmenovává jejich vlastnosti znázorněné v mapě (včetně jejich lokalizace). Analýza mapy zahrnuje zpracování těchto informací, například za účelem identifikace prostorových vztahů nebo měření vzdáleností mezi místy. Interpretace mapy pak přesahuje to, co je na mapě zobrazeno a zahrnuje použití dříve získaných informací za účelem vyřešení problémů nebo rozhodování.



    Graf 1 - Typy mapových dovedností na základě komplexity

    Širší shoda panuje v odborné komunitě na vzrůstající komplexitě dílčích kategorií mapových dovedností. Pokud má jedinec analyzovat mapu, pak ji zároveň musí umět číst. Stejně tak pokud má mapu interpretovat, musí ji umět číst a analyzovat. Takto uspořádaná posloupnost práce s mapou odpovídá teorii Gagné (1977) , dle které vzdělávací obsah je nejlépe členěn a sestaven tak, aby předpoklady pro získání dílčích dovedností vždy předcházely dovednostem, pro které jsou předpokladem.

    Tato vzrůstající komplexita je pak mnohdy příčinou, proč bývají mapové dovednosti znázorňovány lineárně (Graf 1). Zároveň však toto schematické znázornění může vést k nesprávnému porozumění. A sice že hlavním (nejkomplexnějším) vzdělávacím cílem práce s mapou ve výuce je tvorba mapy, a výuka by tak k ní měla směřovat. Avšak tvorba map není cílem (geografického) vzdělávání. Mapa by měla být chápána především jako nástroj rozvoje (geografického) myšlení jedince. Proto lze užití map ve vzdělávacím procesu uspořádat spíše do kruhu (Graf 2).

    Práce s mapou ve výuce

    Na počátku procesu práce s mapou ve výuce je formulace problému či otázky, kterou mají žáci s pomocí mapy vyřešit. Následuje výběr mapy, pro potřeby výuky pravděpodobně mapy užité ve školním atlasu, učebnici či pracovním sešitu. Tu se žáci nejprve učí číst (přičemž do kategorie čtení mapy lze zahrnout i rozhodování o vhodnosti mapy k řešení konkrétního problému), následně analyzují informace vztahující se k řešenému problému a pomocí dalších zdrojů informací (může se jednat o textové, zvukové či jiné vizuální zdroje – včetně dalších map) tyto informace interpretují – tj. formulují závěry k předem stanovené otázce/problému. To nezřídka probíhá využitím znalostí obsahu, které již studenti mají anebo je v průběhu výuky získají. Výsledkem interpretace dat může být tvorba nové syntetizující mapy.

    Tvorbou mapy ale celý proces nekončí. S vytvořenou mapou je třeba ve výuce dále pracovat (právě proto, že je nástrojem a nikoliv cílem), tj. číst, analyzovat, a interpretovat ji. V jiném případě může tvorbou mapy celý proces začínat, a sice v případě, že žáci např. zpracovávají statistická data (z dostupných databází či z vlastního šetření) do podoby mapy, kterou pak čtou, analyzují a interpretují. Práce s mapou ve výuce tak má cyklické uspořádání, přičemž ke zdárnému rozvoji všech dílčích mapových dovedností jsou nezbytné také znalost mapy (porozumění základním kartografickým konceptům), další zdroje informací (texty, tabulky, grafy, fotografie, ale i další mapy) a předchozí znalosti obsahu. Takto pojatá práce s mapou je pak nástrojem k rozvoji myšlení studentů a hlubšímu porozumění jevům a procesům.



    Graf 2 - Práce s mapou ve výuce